DEVIANT

Ondřej Duda

Basa, Kontrabas, Řev raněného paviána

Narozen před dávnými a dávnými lety. Jakožto zakladatel souboru zastává pozici oberstumführera. Ondra, vládce dunivých tónů a kurevsky nízkých kmitočtů (Hz), též topí pod kotlem zpěvákovi Maikovi. Jeho provedení doprovodného zpěvu je více než poetické, polechtává mikrofonní membránu jemným a romantickým chraplákem raněného paviána.

Má rád dobré pitivo, krásné ženy a zvířátka, obzvláště prasátka a jejich různé odrůdy, např. jitrnice. Ovšem hráti má nařízeno pouze nalačno. V opačném případě mu to poté pomalu hraje, či spíše nehraje vůbec (Pamětníci určitě vzpomenou na koncert v Koruně. „Ale to kolínko bylo stejně vynikající,“ dodává samotný mistr Ondřej.)

Ve volném čase, se věnuje studiu medicíny – obor gynekologie, dále chovu a následné likvidaci krtků a také sběru volně položeného stavebního materiálu.

Mezi jeho největší vzory patří božský Kája, kterému se již hlasově kosmickou rychlostí s ohromnou pílí začíná přibližovat, což je na koncertech již jistě dobře slyšitelné. Mihl se také v místních bandech jako CH.P.N.H., Devils klan, Caput mortuum a Nidhogg.

Na hraní v kapele má nejraději fanynky a odpočinek po koncertě.

Jiří „Black“ Černý

Šestistrunné pádlo, Balalajka, Valcha

Druh tohoto tvora se v přírodě vyskytuje velice vzácně a je zákonem chráněný. Lze ho nalézti v okolí mostecké nížiny. Ovšem ruku na srdce, kdo z vás by ho hledal…

V hudebním tělese zastává místo sólového kytaristy. Jednou za čas přinese i nějaký dobrý nápad s tvrzením: „Ale to je opravdu moje, pilně jsem to do ranních hodin cvičil. Zeptejte se klidně mámy, že jsem to vymyslel sám.“

Okouzlen Michalem Davidů (popová hvězdička osmdesátých let, kdy ještě někteří členové souboru, tekli maminkám po nohách) se již v útlém věku začal věnovat muzice. Od brnkání na gumu u trenýrek přešel ke kytaře. Tóny jeho pádla přivedly mnoho fanynek i fanoušků ke kolapsu.

Jürgensovo největší sen je zahrát si po boku pořádné a slavné kapely, což se mu na každém našem koncertě vždy splní. Nejraději má čtyřky knajpy a naši kapelu včetně druhého kytaristy.

Martin „Van Dyk“ Sluka

Vokál / Kvokál

Tento hejkálista toho času v chabařovickém Tlučhuba bandu a pražské Rock opery, posílil naší smečku na uvolněném místě po Maikovi Vitoušků. Martin pochází z pradávného rodu Leitrmericů, odkud také pochází jeho silná vášeň k rytířským turnajům a tuny želez na sobě vláčejících.

Martinův jemně pošetiloerotickoromantickoemotivnoprovokujícnouchvativně kreativní vokál nás ihned po cca třech až pěti tónech uchvátil a některé členy i zcela zchvátil... až teprve později jsme zjistili, ze o skácení se spíše postarala chřipka a Tomášovo zuté boty vedle bubnů, ale to byl už Martin náš.

Martin jest tvor tichý, že by jste si ho mohli občas i s Berounem plésti, avšak na podiu to dokáže rozjeti na plné otáčky. Ve volných chvílích se Martin zabývá sběrem starého železa, neb jeho hláška „to se hodí na brnění“ jest mezi členy souboru známa, jak falešná pětka čí Berounovo mlčení.

Taktéž veškeré plechové součásti kapelního Transita, být od této doby napevno přivařeny, neb před Martinovými kapsami ukrývajících klíče a malou golasadu, si nemůžeme být nikdy jisti, jakožto i naše kapelní přibližovalo.

Martinovo nejčastější hláška: (velice smutný výraz v obličeji)..,,a že se půjdeš před koncertem převlíknout, vid…?"

Tomáš „Kovty, Knedlík“ Kovtan

Bicí a hromada bordelu kolem

Původem z Jiřetína, z kraje skal, luk a těžebních společností. Kovtyho přítomnost poznáme vždy podle hluku a nepořádku, který s mistrovským stylem umí okolo sebe udělat. Pokud se line rachot zpoza hory odpadků od nedojedených svačin, víme, že sedí za bicími.

Tomáš je obdarovaný svým bubenickým umem, zběsilými přechody a již výše zmíněným bordelem.

K hudbě byl veden od mládí, v postýlce mlátil do žbrdlinek a v pozdější době mamince do kastrolů a pokliček – prostě rozený talent a oprýskaný smalt.

Má rád hudbu, půlnoční hustou polévku ohřívanou na sporáku a společné noci s kytarovým mágem. Má kurevsky těžkou tašku se stojany, kterou ostatní členové souboru právem nenávidí a tajně doufají, že buď kov nahradí bambusové tyčky, nebo opět bude jezdit vypomáhat Mr. Kovty starší.

Mezi jeho největší koníčky patří sběr lučního kvítí. Obdivuhodnou má i velikánskou sbírku motýlů, kterou si již někteří bývalí členové byli nuceni prohlédnout. Doufejme, že proto nejsou bývalí.

Kovty je pohodář a kromě rytmiky a začátku na 3. dobu, ho nic nedokáže rozhodit.

Jakub "Beroun" Novák

Šestistrunná pádlice, ticho…..a zas ticho…..pořád ještě ticho, občas zpěv….taky tichý

Jak už nadpis praví, tento člen se v naší bandě ocitl tak nějak náhodně, na uvolněném Matějovo postu. Kubu jsme náhodou vylovili z řetenického údolí a stylem ,,jseš kytarista?" ,tak hraješ s náma, zejtra je zkouška a v sobotu koncert", jsme Kubíka zlanařili. Po pár zkouškách a pár nových fousků na bradě a chlupů na pytlíkovi, se však pěkně vybarvil.

Tak tedy Kuba „Berounem“ zvaným a svou postavou přečnívající ostatní členy souboru, se jeví jako hodný, milý a slušný chlapec, prý nepolíbený (údajně si nechává některé věci až po svatbě, asi myslí sbírku autíček nebo mončičáků z mladých let... takže ze včerejška). Ač se opravdu na první pohled zdá býti slušným (ten pohled musí být ale kalný... tak po deseti pivech, pěti rumech a flašce zelený a ještě k tomu při zavřených očí), tak my dnes již víme, že pravda je asi někde jinde. Tento taky Deviant, se totiž zabývá výzkumem ničení čichových buňek a účinky chemických látek na keramické obklady.

Tudíž shrnuto a podtrženo, i za krátkou chvíli, kterou naši deviantní bandu Beroun provází, můžeme říci, že svým chováním i zjevem zapadl do našeho uskupení. Jeho mimikry však již máme prokouklé a dle hesla „tichá voda břehy mele“ víme, že se s Berounem máme jak My tak i Vy na co těšit.