Takže s novým rokem a pomalu odcházející zimou...

Takže s novým rokem a pomalu odcházející zimou, jsme se opět rozjeli po městech matičky české a moravské. Odehráváme plno venkovních akcí a městských slavností a s pomalu přicházejícím létem, pomalu či spíše rychle pilujeme poslední tóny v nějakých těch našich nových odrhovačkách a pomalu se chystáme uzavřít do studia za účelem zaznamenání těchto fláků. Nahrávání opět probíhá již v našem skorodomácím studiu Ponte, opět pod taktovkou Romana Dobreva, jehož hláška „asi z Vás vyplešatím“ nebude celou dobu nahrávání brána v potaz, jelikož si tajně myslíme, něco o bratrství pana zvukaře s mr. Kožakem, takže hlášku o vyplešatění mu nevěříme.

Koncem prázdnin máme dohráno a kulturní sebevražda budíž dokonána. Mix a následný mastering, jest mistrem zvuku dokončen do měsíce a s nahraným materiálem se velice rychle (pač nás tlačí čas a Berouna boty) odebíráme do vydavatelství, kde jest opět podepsána smlouva a CD putuje do lisovny. Polovina října, jest tou dobou, kdy je oficiálně spuštěn prodej nové placky, kterou pojmenováváme opět romanticky s příměsí drsnějších mravů „Co bude dál…?“ dle sloganu z písně Deviant II, dle volného pokračování písně Deviant z prvního alba.

Dne 16. 11. tohoto roku, je album slavnostně pokřtěno v teplickém klubu Knak, tedy na domácí půdě. Křtu se ujímá a roli kmotra bere na svá bedra Ota Váňa z kapely Kabát a popravdě řečeno, klub puká ve švech, neb účast fanoušků je opravdu bohatá. Celý křest jest pořádnou kalbou a akce se opravdu ale opravdu velice podaří. Touto akcí se již dostáváme do konce roku a kapela se dává do úsporného režimu, pneumatiky u Transita jsou prázdné, pumpička ani kompresor není a tak odpočíváme a vzhlížíme vstříc k lepším zítřkům. Pomalu se začíná plnit náš koncertní kalendář na rok 2020 a kapela se připravuje na reedici památného dema z roku 1999, což pokud Kuba nevyroste z bot a Tom z trička, by měla být během léta následujícího roku dokončena, ale o tom zas až někdy příště….



Jaro, léto, podzim a zima je skoro fuč...

18. únor 2019

...co je to fuč? Jak by se zeptal jeden náš společný známý, tedy fuč, znamená pryč a s krásnými dny jsou pryč i všechny naše odehranné venkovní akce. My se opět jako každou zimu, uzavíráme do zkušebny, kde tvoříme nové vály na naši připravovanou druhou fošnu. Se zimou nás navštívil i Ježíšek a krom nového zpěváka, přinesl i Kubovi krásnou čepičku vzor „Šmudla“ viz Sněhurka a sedm trpaslíků. Jak jsme již vyzradili Ježíškovo překvapení, naší deviantní bandu posiluje nový vokalizátor, zapisovač a v poslední řadě zpěvák, tedy zatím bez přezdívky zvaný...Martin Sluka. (Přezdívku se budeme snažit v nejbližší době dodat, sice zatím jen tiše sedí a reději ani nedutá, kdy už tato finta Berounem na nás před časem zkoušená, na nás bohužel neplatí a my věříme, že se Martin brzy projeví a krasuplná přezdívka bude na světě). Tudíž sledujte náš FB, BZ, IG, WWW a BMW, páč od března opět vyrážíme koncertovat a tudíž čekáme vaší podporu na našich akcích.



Ahoj, ahoj, ahoj v předjaří nového rocku 2018.

31. března 2018

Takže, tak jako jaro se hlásí o svá práva a příchod do našich končin, tak i my jsme po zimním spánku vylezli ze svých brlohů, stáhli se z kopců a jeskyní a sešli se opět ve studiu k natočení jedné pecky, jako předvoj událostí příštích dní a nocí.

S naší novou posilou na uvolněném postu kytarového mága Kubou, jsme dali dohromady repec, po zimní pauze opět oprášili zesilovače, vymetli pavouky z reprobeden a uklidili velice pečlivě uskladněné (stylem, kde mi to upadne, tam to leží navěky) bubeníkovo KEBABY z poza bicích, jakožto i blízkého okolí, poněvadž část z nich již byla notně pohyblivá.

Tedy tudíž asi takto: blíží se duben a s ním i zahajení naší koncertní sezony a my začínáme letos naši koncertní šňůru ve Žďáru nad Sázavou, na moto akci k otevírání silnic. Následuje akce v naší zpřízněné Jihlavě, jakožto i další akce, které jsou již potvrzené a najdete je v našich plánovaných koncertech......tudíž příjemný poslech a kultůrní zážitek s naší bandou, si rozhodně nenechte ujít....



Léto pryč a my jedeme dále ...

9. října 2017

Takže od vydání našeho debutového alba uběhlo už moře času, ještě více piv proteklo našimy hrdly a my se vydáváme opět na koncertní podia. Odehráváme plno venkovních akcí, městských slavností, motorkářských srazů a vydáváme se s naším ansáblem opět na matičku Moravu. Po návratu z dálek, tu již máme červenec a my křtíme naší drobotinu v místním rockovém klubu, romanticky nazvaným Knak.

Kmotření placky námi tažené a v zápětí ražené, se ujímá Radek Hurčík, Hurvajs zvaný, tou dobou coby bubeník v kapele Kabát a na křtu nás podporují další spřátelené bandy jako Schlak, Cock a Synové výčepu. Křest dopadá nad očekávání velice dobře, sice dochází pivo ale plný Knak je pro nás utěšením a tak my jedeme dál a odehráváme opět plno svělých akcí.

Léto skorem za námi a my se s naším publikem loučíme v Mostě u jezera Matylda na Hasičském festivalu, pořádaným ústeckou TV, našimi mesenáši a tvůrci těch pohyblivých obrázků.Tak jak se loučíme s létem, léto byť v prachu, tak úplně stejně se loučíme i s doprovodným kytaristou Matějem...... taky byť v prachu, ale to už na jeho místo nastupuje..........taky kytarista a vokalista, jehož jméno tak i podobizna nechť zatím utajena, páč by to pak nebylo překvapení.... tudíž jedeme dál, tvoříme,protože nás to neskutečně baví....takže zase příště....



Zima skorem za námi ...

19. března 2017

Takže opět se ozýváme po delší zimní odmlce, lenošení, honění oudků některých členů u PC a dolazení konečné verze našeho ofiko CD. Již jsme v plném proudu domlouvání koncíků a podobných akciček na léto. Máme domluveno již i pár klubíků a v neposlední řadě, ale asi té nejhlavnější, se nám podařilo podepsat kontrakt s hudebním vydavatelstvím na vydání naší drobotiny ... tudíž si naše výtvory a výplody, budete moci zakoupit i v kamených obchodech ... tudíž sledujte FB ... a uvidíte nevídané ... AHOJ!



Ahoj všem fanynkám a fanánkům ...

17. října 2016

... které tímto vítáme na našich nových stránkách – jak říkají naši sousedé od severu, na stránkách webówych. Máme tu zimu, tedy opět bez pokrývky, čímž myslíme bez té sněhové, a ne té, co se v ní chodí náš kejtrista v létě koupat, aby mu nebyla ve sprše nebo v bazénu zima, a my stále zavřeni ve zkušebně, drkajíc zuby, tvoříme nové hitovky, abychom již na jaře nemuseli jít do práce. Více informací











DEVIANT

Ondřej Duda

Basa, Kontrabas, Řev raněného paviána

Narozen před dávnými a dávnými lety. Jakožto zakladatel souboru zastává pozici oberstumführera. Ondra, vládce dunivých tónů a kurevsky nízkých kmitočtů (Hz), též topí pod kotlem zpěvákovi Maikovi. Jeho provedení doprovodného zpěvu je více než poetické, polechtává mikrofonní membránu jemným a romantickým chraplákem raněného paviána.

Má rád dobré pitivo, krásné ženy a zvířátka, obzvláště prasátka a jejich různé odrůdy, např. jitrnice. Ovšem hráti má nařízeno pouze nalačno. V opačném případě mu to poté pomalu hraje, či spíše nehraje vůbec (Pamětníci určitě vzpomenou na koncert v Koruně. „Ale to kolínko bylo stejně vynikající,“ dodává samotný mistr Ondřej.)

Ve volném čase, se věnuje studiu medicíny – obor gynekologie, dále chovu a následné likvidaci krtků a také sběru volně položeného stavebního materiálu.

Mezi jeho největší vzory patří božský Kája, kterému se již hlasově kosmickou rychlostí s ohromnou pílí začíná přibližovat, což je na koncertech již jistě dobře slyšitelné. Mihl se také v místních bandech jako CH.P.N.H., Devils klan, Caput mortuum a Nidhogg.

Na hraní v kapele má nejraději fanynky a odpočinek po koncertě.

Jiří „Black“ Černý

Šestistrunné pádlo, Balalajka, Valcha

Druh tohoto tvora se v přírodě vyskytuje velice vzácně a je zákonem chráněný. Lze ho nalézti v okolí mostecké nížiny. Ovšem ruku na srdce, kdo z vás by ho hledal…

V hudebním tělese zastává místo sólového kytaristy. Jednou za čas přinese i nějaký dobrý nápad s tvrzením: „Ale to je opravdu moje, pilně jsem to do ranních hodin cvičil. Zeptejte se klidně mámy, že jsem to vymyslel sám.“

Okouzlen Michalem Davidů (popová hvězdička osmdesátých let, kdy ještě někteří členové souboru, tekli maminkám po nohách) se již v útlém věku začal věnovat muzice. Od brnkání na gumu u trenýrek přešel ke kytaře. Tóny jeho pádla přivedly mnoho fanynek i fanoušků ke kolapsu.

Jürgensovo největší sen je zahrát si po boku pořádné a slavné kapely, což se mu na každém našem koncertě vždy splní. Nejraději má čtyřky knajpy a naši kapelu včetně druhého kytaristy.

Martin „Van Dyk“ Sluka

Vokál / Kvokál

Tento hejkálista toho času v chabařovickém Tlučhuba bandu a pražské Rock opery, posílil naší smečku na uvolněném místě po Maikovi Vitoušků. Martin pochází z pradávného rodu Leitrmericů, odkud také pochází jeho silná vášeň k rytířským turnajům a tuny želez na sobě vláčejících.

Martinův jemně pošetiloerotickoromantickoemotivnoprovokujícnouchvativně kreativní vokál nás ihned po cca třech až pěti tónech uchvátil a některé členy i zcela zchvátil... až teprve později jsme zjistili, ze o skácení se spíše postarala chřipka a Tomášovo zuté boty vedle bubnů, ale to byl už Martin náš.

Martin jest tvor tichý, že by jste si ho mohli občas i s Berounem plésti, avšak na podiu to dokáže rozjeti na plné otáčky. Ve volných chvílích se Martin zabývá sběrem starého železa, neb jeho hláška „to se hodí na brnění“ jest mezi členy souboru známa, jak falešná pětka čí Berounovo mlčení.

Taktéž veškeré plechové součásti kapelního Transita, být od této doby napevno přivařeny, neb před Martinovými kapsami ukrývajících klíče a malou golasadu, si nemůžeme být nikdy jisti, jakožto i naše kapelní přibližovalo.

Martinovo nejčastější hláška: (velice smutný výraz v obličeji)..,,a že se půjdeš před koncertem převlíknout, vid…?"

Tomáš „Kovty, Knedlík“ Kovtan

Bicí a hromada bordelu kolem

Původem z Jiřetína, z kraje skal, luk a těžebních společností. Kovtyho přítomnost poznáme vždy podle hluku a nepořádku, který s mistrovským stylem umí okolo sebe udělat. Pokud se line rachot zpoza hory odpadků od nedojedených svačin, víme, že sedí za bicími.

Tomáš je obdarovaný svým bubenickým umem, zběsilými přechody a již výše zmíněným bordelem.

K hudbě byl veden od mládí, v postýlce mlátil do žbrdlinek a v pozdější době mamince do kastrolů a pokliček – prostě rozený talent a oprýskaný smalt.

Má rád hudbu, půlnoční hustou polévku ohřívanou na sporáku a společné noci s kytarovým mágem. Má kurevsky těžkou tašku se stojany, kterou ostatní členové souboru právem nenávidí a tajně doufají, že buď kov nahradí bambusové tyčky, nebo opět bude jezdit vypomáhat Mr. Kovty starší.

Mezi jeho největší koníčky patří sběr lučního kvítí. Obdivuhodnou má i velikánskou sbírku motýlů, kterou si již někteří bývalí členové byli nuceni prohlédnout. Doufejme, že proto nejsou bývalí.

Kovty je pohodář a kromě rytmiky a začátku na 3. dobu, ho nic nedokáže rozhodit.

Jakub "Beroun" Novák

Šestistrunná pádlice, ticho…..a zas ticho…..pořád ještě ticho, občas zpěv….taky tichý

Jak už nadpis praví, tento člen se v naší bandě ocitl tak nějak náhodně, na uvolněném Matějovo postu. Kubu jsme náhodou vylovili z řetenického údolí a stylem ,,jseš kytarista?" ,tak hraješ s náma, zejtra je zkouška a v sobotu koncert", jsme Kubíka zlanařili. Po pár zkouškách a pár nových fousků na bradě a chlupů na pytlíkovi, se však pěkně vybarvil.

Tak tedy Kuba „Berounem“ zvaným a svou postavou přečnívající ostatní členy souboru, se jeví jako hodný, milý a slušný chlapec, prý nepolíbený (údajně si nechává některé věci až po svatbě, asi myslí sbírku autíček nebo mončičáků z mladých let... takže ze včerejška). Ač se opravdu na první pohled zdá býti slušným (ten pohled musí být ale kalný... tak po deseti pivech, pěti rumech a flašce zelený a ještě k tomu při zavřených očí), tak my dnes již víme, že pravda je asi někde jinde. Tento taky Deviant, se totiž zabývá výzkumem ničení čichových buňek a účinky chemických látek na keramické obklady.

Tudíž shrnuto a podtrženo, i za krátkou chvíli, kterou naši deviantní bandu Beroun provází, můžeme říci, že svým chováním i zjevem zapadl do našeho uskupení. Jeho mimikry však již máme prokouklé a dle hesla „tichá voda břehy mele“ víme, že se s Berounem máme jak My tak i Vy na co těšit.